Toyota Hiace Panel Van 2L 1996 - TEST
Celý článek nově na:
Toyota Hiace ve skříňovém provedení dokáže bez problémů dovézt náklad i tam, kde jeho kolegové s předním pohonem mívají potíže, a otočit se umí na pětníku.
Návrháři EPOCu, designerského centra Toyoty v Belgii, se totiž na rozdíl od konkurence rozhodli u nového provedení hiace zachovat osvědčenou klasickou koncepci pohonu zadních kol. Při redakčním testu vozidla se to příznivě projevilo při vlečení přívěsu i naší snaze dopravit těžký a rozměrný náklad do domku na kopci po cestáři neudržované, namrzlé a sněhem zaváté stezce, pokryté navíc několikacentimetrovou vrstvou sněhu. Ani místa na manévrování nebylo zrovna moc, a tak jsme ocenili poloměr otáčení, který činí 5,8 m.
Zadní dvoupolohové nahoře zavěšené výklopné dveře nám umožnili bez potíží nakládat i vykládat přepravované věci větších rozměrů. Našemu záměru vyzkoušet v pořadí už čtvrtou generaci užitkového vozu Hiace v praxi zrovna dvakrát nepřálo počasí. Před přívalem sněhu nás však účinně chránily právě zadní dveře, které po otevření vytváří stříšku. Právě pod ní lze najít krátkodobé útočiště před nepřízní počasí. Ke snadné manipulaci s nákladem přispívá snížená světlost a uvnitř rovná podlaha i hladké panely bez zbytečných výstupků a nerovností. Do nového hiace lze naložit i europalety (800 x 1200 mm). Oboustranné boční posuvné dveře se snadno otevírají díky upravené spodní vodící kladce, což v praxi znamená snadný přístup k přepravovanému zboží prakticky z jakékoliv strany.
Do řidičské budky nového modelu Toyoty Hiace se nastupuje pohodlněji než do leckterého osobního automobilu, a to díky velkému úhlu otevření dveří. Přispívají k tomu také sedadla se zaoblenými hranami a pružnými bočnicemi. Po usednutí za volant jsme si nejdříve podle potřeby seřídili sedadlo včetně výšky sedáku, nastavili dostatečně velká vnější zpětná zrcátka a zvolili nejvýhodnější pozici sedmipolohového sklopného systému volantu. Nejen díky tomuto vybavení jsme se cítili v kabině stejně pohodlně jako v interiéru osobního automobilu.
Hned při vyjíždění z řady zaparkovaných vozidel jsme výrobci poděkovali za sériově montovaný posilovač řízení. Tento standard, který stále ještě postrádají i některé osobní automobily velkých výrobců, jsme během testu chvalořečili ještě mnohokrát. Několik zatáček jsme projeli rychlostí na hranici fyzikálních zákonů a zjistili, že i naložený hiace se chová nedotáčivě. Naklánění vozu v zatáčkách je dostatečně omezeno a řízení citlivě reaguje na příkazy svého kočího. Když nás poprvé na dálnici předjížděl, určitě více než stotřicetikilometrovou rychlostí, řidič dospělého náklaďáku, očekávali jsme pořádnou vzduchovou ránu. Nový Hiace se k ní zachoval netečně, stejně jako se nenechával vyvézt z míry bočním větrem. To je určitě výsledek dobře aerodynamicky tvarované karoserie a nového řešení zadný nápravy. Atmosférický vznětový motor testovaného modelu měl výkon 58 kW a největší točivý moment 163 N.m v rozsahu 2200 až 2800/min. Při výjezdu například z křižovatek se nemusel za svoji akceleraci vůbec červenat a na dálnici si to povolených stodeset brumlal bez zadýchání (nejvyšší rychlost je 140 km/h). S panel vanem Toyota Hiace 2L jsme příjemně a pohodlně najezdili přes 700 km a v rámci testu převezli i náklad na europaletě s průměrnou spotřebou 9,8 litru nafty na 100 km.
Cena vozu v době testu činila 608 000,- Kč