Testy automobilů aneb jak to bylo...

     Škoda 450 (později dostala jméno Felicia), je jedna z nejhezčích škodovek celé historie. Přestože od zahájení výroby uteklo již více než 50 let, setkáváme se s ní dodnes na silnicích a jejich majitelé jsou na ni právem hrdi.

Text + grafiky: Karel Haas

     Když se v roce 1955 začal sériově vyrábět model Škoda 440, napadlo konstruktéry z pobočky mladoboleslavské automobilky v Kvasinách, že by otevřený sportovní vůz, postavený na podvozku Š 440, mohl být na západních trzích úspěšný a přinést tolik potřebné devizy. Vývoj vozu byl velmi rychlý, takže už na brněnském veletrhu v roce 1956 byl vystaven prototyp s padesátikoňovým čtyřválcovým motorem, takže nový vůz dostal analogicky s typem 440 označení Škoda 450.

     Současně s prototypem z AZNP Mladá Boleslav byl v Brně vystaven prototyp z Karosy ve Vysokém Mýtě (dříve to byla karosárna Josefa Sodomky), postavený rovněž na podvozku z typu Š 440, měl ale elegantní sklolaminátovou karoserii (kresba). Lehká karoserie byla složena ze sedmi dílů a vyrobena ve spolupráci s národním podnikem Kovona Karvinná, který již měl s tímto materiálem zkušenosti. Pro pohledný dvoudveřový kabriolet 2+2 délky 4070 mm byla vyrobena i odnímatelná laminátová střecha (hardtop), bohatě prosklená organickým sklem. Prototyp z Karosy se zúčastnil několika domácích sportovních podniků. Na rozdíl od tovární Škody 450 ale k sériové výrobě nedošlo.

     V pobočném závodě AZNP Škoda v Kvasinách se v květnu 1958 začala sériově vyrábět Škoda 450 (typ 984) s otevřenou karoserií 2+2 (zadní sedadla byla opravdu jen nouzová). Výroba se rozbíhala současně s typem Š 1201 (jeho výroba skončila koncem roku 1958). S modelem Š 440 měla Škoda 450 společný podvozek a motor s rozvodem OHV stejného objemu 1089 cm³. Pro kabriolet Š 450 byl ale osazen dvěma spádovými karburátory Jikov 32 SOPb, motor dostal nové sací potrubí, průměr sacích ventilů se zvětšil o 1 mm a kompresní poměr se díky deflektorům na pístech zvětšil na 8,4:1. Výkon se těmito úpravami podařilo zvýšit na 36,8 kW (50 k) při 5500 ot/min a točivý moment na 74,5 Nm při 3500 ot/min. Přestože se nejednalo o žádný vyloženě sportovní automobil, na našem hubeném trhu to však byla opravdová bomba. Vzhledem k nízké pohotovostní hmotnosti kolem 900 kg stačil motor na dosažení maximální rychlosti těsně pod 130 km/h.

     Karoserie Škody 450 (foto) byla povedená, i po padesáti letech se dá označit za velmi pohlednou.  Oválná maska chladiče s výraznou mřížkou vypadala na výsost sportovně a pozadu nezůstávala ani dlouhá nízká záď s velkým víkem zavazadlového prostoru (prototyp převzal tvar zádě z typu Š 440). Čelní okno, výrazně zaoblené do stran, mělo silný chromovaný rám. Vůz měl plátěnou stahovací střechu, zakotvenou v rámu předního skla.

     Brzy po zahájení výroby se začala dodávat i odnímatelná laminátová střecha (obě střechy byly zaměnitelné). Laminátová střecha se zpočátku vyráběla technologií spočívající v postupném vrstvení textilie a pryskyřice, která se neosvědčila. Novější technologie používala nástřik směsi sklolaminátových vláken s plnivem do formy. S bíle nalakovanou laminátovou střechou to „čtyřistapadesátce“ opravdu slušelo. Při jízdě bez střechy se dala vysunout boční okna, takže cestující byli o trochu více chráněni před větrem. Jednoduchá přístrojová deska měla před volantem tři kruhové přístroje (větší rychloměr byl uprostřed) a před spolujezdcem malou odkládací skříňku s víkem.

     V roce 1959 došlo k modernizaci typů Škoda 440/445/450, spočívající především v nové přední nápravě. Původní nápravu s příčným listovým perem nahradila lichoběžníková náprava se spirálovými pružinami, teleskopickými tlumiči a příčným zkrutným stabilizátorem. K dalším drobnějším změnám patřila instalace přetlakové zátky chladicího systému, rekonstruovaná převodová skříň s řadicí pákou na sloupku řízení a listové pero zadní nápravy s progresivním účinkem. Změny byly považovány za natolik významné, že došlo k přejmenování všech typů. Škoda 440 se stala Octavií, Š 445 Octavií Super a naše Škoda 450 dostala krásné jméno Felicia, odvozené od latinského slova „felicitas,“ což znamená štěstí. Interní typové označení Felicie se změnilo na 994.

     Další modernizace se Felicia dočkala v roce 1961, kdy karoserie všech tří typů dostaly atraktivní křidélka na zadních blatnících, do kterých byly vsazeny větší koncové svítilny. Další změnou byla nová maska chladiče s “utopenou“ mřížkou, složenou z malých obdélníků. Ty se později změnily na čtverečky. Ještě v roce 1961 se nabídka rozšířila o model Felicia Super (kresba, typ 996) s motorem o obsahu 1221 cm³ (vrtání 72 mm, zdvih 75 mm), jehož výkon stoupl na 40,5 kW (55 k) při 5100 ot/min.

     Zájem o Felicie na západoevropském trhu převyšoval kapacitní možnosti závodu a proto se jich na náš trh dostalo jen omezené množství. Ze závodu v Kvasinách vyjelo celkem 1010 kusů typu 450 a 14863 kusů modelu Felicia a Felicia Super. Jméno Felicia použila mladoboleslavská automobilka ještě jednou u čtyřdveřového typu s předním pohonem, vyráběným v letech 1994–2001. Ta první „Felda“ bude ale v automobilové historii určitě zapsána tučnějším písmem.