Testy automobilů aneb jak to bylo...

     Čtyřdveřové Škodě 1200, vyráběné od roku 1952, se neřeklo jinak než sedan. Měla jako první ze škodovek celokovovou karoserii a stala se základem mnoha užitkových verzí. Vylepšený typ 1201 se vyráběl do roku 1962 a kombi 1202 až do roku 1972.

Text a grafiky: Karel Haas 

     Nástupcem dvoudveřové Škody 1101, nazývané Tudor, se v roce 1952 stala Škoda 1200. Pod interním označením 955 se začala vyvíjet už v roce 1948. Znárodněná mladoboleslavská automobilka AZNP v té době hledala svůj výrobní program, od roku 1951 dokonce vyráběla poslední sérii Tatry 600 – Tatraplanu a lehké terénní náklaďáky Tatra 805.

Technologický pokrok

     Ve srovnání s předcházejícím typem Škoda 1101/1102 „Tudor“ měla Škoda 1200 stejnou klasickou koncepci podvozku s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Zachována zůstala centrální páteřová trubka, kterou procházel kardanový hřídel, dělená lichoběžníková přední náprava a dělená kyvadlová zadní náprava, stejně jako odpružení příčnými listovými pery. Novinkou byla ale celokovová karoserie (tudor měl ještě dřevěnou kostru), centrální mazání podvozku a silnější motor.

Karoserie „dvanáctistovky“ byla pětimístná s mimořádně oblými tvary pontonového typu, tedy již bez oddělených blatníků. Sedan s rozvorem 2685 mm (o 100 mm delší než současná Octavia) a vnějšími rozměry 4500×1680x1520 mm se vyznačoval prostorným interiérem a praktickým zavazadlovým prostorem (jeho víko sahalo až k zadnímu nárazníku). Na přídi vozu (obrázek) se mezi světlomety s širokými rámečky blýskala jednoduchá maska chladiče se dvěma chromovanými lištami. Nárazníky byly rozděleny svislými sloupky a střed kapoty byl ozdoben „kapkou“ v barvě slonové kosti (byla původně skleněná a svítila při zapnutých parkovacích světlech, později byla nahrazena plastovou bez osvětlení). Dveře se otevíraly směrem dopředu a jejich závěsy již byly skryty v karoserii. Přední okno mělo ještě rovná skla, oddělená středovou příčkou. Menší zadní okno již bylo zaoblené.

     Čtyřválcový řadový motor s rozvodem OHV, objemem válců 1221 cm³ (vrtání 72 mm a zdvih 75 mm) a horizontálním karburátorem Solex nebo Jikov měl maximální výkon 26 kW (36 k) při 4100 otáčkách za minutu. Při pohotovostní hmotnosti vozu 1050 kg to nebylo mnoho a tak maximální rychlost 105 km/h se dala dosáhnout jen s krajním vypětím. Spotřeba paliva se pohybovala kolem 9 l/100 km. Čtyřstupňová převodovka měla synchronizaci jen u třetího a čtvrtého stupně. Řízení bylo šroubové s maticí, bubnové brzdy měl sedan kapalinové, jednookruhové. Kola s plechovými disky byla obuta do pneumatik s rozměry 5,50×16palců.

Vylepšený model

     V roce 1955 nahradil Škodu 1200 vylepšený model, který dostal typové označení 1201 (foto), v továrně to byl typ 980. Na karoserii došlo jen k několika drobným změnám. Boční výklopné směrové šipky byly nahrazeny směrovými blikači po stranách světlometů, kliky dveří vystupovaly nad povrch karoserie (předtím byly zapuštěné) a spodní hrana dveří končila u prahů (u typu 1200 sahaly dveře až k dolnímu okraji karoserie). Odlišné byly i rámečky světlometů s menší tloušťkou. K uvedeným změnám docházelo postupně, takže existovala provedení, která měla jen některé z těchto změn. Navíc byla většina prvních sedanů dodatečně doplněna směrovými blikači. Módní dvoubarevné provedení sedanu mimořádně slušelo. Dvoubarevně býval řešen i interiér s jednoduchou, ale vcelku vkusnou přístrojovou deskou se třemi kruhovými přístroji před volantem.

     Nové typové označení 1201 dostaly až vozy vybavené staronovým motorem se spádovým karburátorem Jikov 32 SOP. Při stejném objemu, ale vyšší kompresi (1:7, dříve 1:6,6) měl nyní motor největší výkon 33 kW (45 k) při 4200 otáčkách za minutu. Maximální rychlost vozu tak stoupla údajně na 115 km/h, spotřeba paliva zůstala stejná. Čtyřstupňová převodovka s řadicí pákou pod volantem měla již synchronizované všechny stupně kromě prvního.

Karosářské verze

     Škoda 1200/1201 se kromě sedanu vyráběla i v několika užitkových verzích.  Bylo to především provedení kombi (STW) se třemi bočními okny, dodávka (měla stejnou karoserii jako kombi, ale jen s třemi dveřmi a bočními okny pouze ve dveřích). Sanitní provedení bylo o 120 mm delší a 60 mm nižší. Totéž platí i pro pohřební verzi. S příchodem typu 1201 se začal vyrábět praktický pick-up s malým nákladovým prostorem za zkrácenou kabinou. Byl postaven i dvoudveřový kabriolet, ten ale zůstal jen v prototypu. Na export se vyrobilo několik kusů sedanu 1201 v luxusním dvoubarevném provedení de Luxe s okrasnými lištami na bocích a chromovanými nástavci koncových svítilen.

     Zajímavým karosářským počinem byl prototyp výrazně upraveného sedanu, nazvaný Škoda 1201 Rapid (obrázek). Vůz byl vystaven na brněnském veletrhu (tehdy to ještě byla Výstava československého strojírenství, předchůdce Mezinárodního strojírenského veletrhu). Měl se vyrábět jako nástupce sedanu a počítalo se s ním hlavně pro export na západní trhy k získání tolik potřebných deviz. Vzhledem k tomu, že do výroby se dostala modernější Škoda 440 Spartak, zůstalo jen u prototypu. Rapid měl proti sedanu hodně změněnou příď s výraznou chromovanou maskou chladiče a stříškovými rámečky světlometů (ty byly tehdy v módě nejen u amerických vozů). Zadní blatníky byly prodloužené a zakončené kruhovými koncovými světly. Zaoblené čelní sklo bylo pravděpodobně převzaté ze Spartaku.

     Vzhledem k malému poměru výkonu k hmotnosti bylo sportovní využití sedanu jen omezené. V roce 1954 se s nimi továrna zúčastnila Alpské soutěže, ale bez úspěchu, ne-li s ostudou. Jako jediní totiž museli zdolávat nejvyšší vrchol v jedné rychlostní zkoušce na zpátečku!

     Sedany 1200/1201 se vyráběly deset let (do roku 1962), kromě Mladé Boleslavi i v Kvasinách a Vrchlabí. Počet vyrobených vozů se vyšplhal až k hranici 67 tisíc kusů (z toho zhruba polovina typu 1200). Získal si pověst nenáročného, spolehlivého a přitom pohodlného automobilu. Přibližně 20 vozů (typ 975) dostalo větší motory s objemem 1,5 litru. Jejich karoserie se nijak nelišily od ostatních sedanů s motorem 1,22 litru.

Praktičtí následovníci

     V pobočném závodě AZNP ve Vrchlabí se začalo v roce 1961 vyrábět kombi Škoda 1202 (typ 981). Kombi vycházelo technicky z typu Š1201, od kterého převzalo motor a podvozek s centrálním mazáním, řadu dílů ale přebíralo také od modelu Octavia. Nová, modernější karoserie (foto) byla větší a hlavně širší (1700 mm), takže při zachování rozchodu kol z typu 1200/1201 (vpředu 1250 mm, vzadu 1320 mm) byla kola „utopena“ v karoserii. Prostorný vůz s velkým zavazadlovým prostorem uvezl až 650 kg nákladu, v provedení pick-up dokonce 710 kg. Nový byl i interiér s jednoduchou přístrojovou deskou z typu Octavia, průběžnou lavicí vpředu i vzadu, řadicí pákou pod volantem (v posledním  roce výroby se přestěhovala na podlahu), velkým volantem (vůz neměl posilovač řízení) a výplněmi dveří čalouněnými koženkou.

     Kromě provedení kombi se Škoda 1202 dodávala i jako dodávka, sanitka, pick-up a pohřební vůz. V roce 1969 došlo ke zvýšení výkonu motoru (zvýšila se komprese) na 37,5 kW (51 k) při 4600/min. Celkem bylo vyrobeno kolem 47 000 kombi typu 1202, ceny se pohybovaly kolem 44 000 Kčs.

     Vzdáleným příbuzným sedanu 1200/1201 se stal i užitkový automobil Škoda 1203 (typ 997), který se vyráběl v různých verzích od roku 1968 ve Vrchlabí. Motor ze sedanu časem zesílil o 3 kW (zvýšením objemu na 1433 cm³. Později se výroba přesunula na Slovensko do Trnavy. Název vozu se postupně měnil na Škoda TAZ a TAZ 1500. To už je ale úplně jiná historie