Peugeot 106 XN 1.0 1996 - TEST
Rozměrově nejmenší automobil francouzského výrobce se lvem ve znaku nese označení 106.
Peugeot 106 prodělal drobnou změnu, která z malého vozu do města udělala pohledný vyspělý automobil pro pět cestujících. Na českém trhu se nabízí ve výkonově nejslabších verzích s motory 1.0, 1.1 a 1.6 D s tří- nebo pětidveřovou karoserií ve dvou úrovních výbavy. Nás po dobu testu doprovázela šelmička se základní výbavou XN.
Stošestka je ve své smečce nejslabší, a takto k ní také všichni neprávem přistupují. Designem si ovšem hned napoprvé získá nejednoho kritika. Elegantní příď se šibalsky tvarovanými světlomety doplňuje rozměrné rodové označení v chromovaném provedení, kterým lvíček hrdě zdůrazňuje svůj ušlechtilý původ. Nadmíru praktickým doplňkem je rozměrná ochranná lišta. S obdobným prvkem se setkáme i na obou mimochodem značně pružných nárazníccích v barvě karoserie. Při méně opatrném parkování ochrání karoserii od poškození, aniž by lvíček utrpěl škrábanec od druhých. V interiéru stošestka dokazuje, že přes svoji subtilní postavu jde o dospělého jedince. O příkladném zpracování svědčí například zcela čalouněné dveře nebo příjemně provedená přístrojová deska. Sedadla jsou měkká a pohodlná i při delším cestování. Vzadu se bez sebemenších potíží vejdou dva dospělí nebo tři děti, k dispozici je dvojice opěrek hlav. Řadicí páka pětistupňové mechanické převodovky je poněkud více vpředu, změna rychlostí však probíhá zcela bez problémů. Díky velmi nízké pohotovostní hmotnosti 815 kg jsme ani při parkování nepotřebovali posilovač řízení.
Že se tento lvíček tváří dospěle, už víme. Jeho skutečné kvality však vyniknout až při jízdě. Od litrového motoru se nedá očekávat kdovíjaký hon za kořistí a malé tlapky, tedy pneumatiky s rozměrem 145/70 R 13, také respekt nevzburují. Jak jsme se ovšem přesvědčili, předsudky nejsou na místě. Při jízdě po Praze dokázal vyzrálý a v této třídě vozidel nebývale komfortní podvozek utlumit všechny nástrahy vozovek tak, jako vozy o třídu či dvě větší. A to rozhodně ne na úkor jízdních vlastností, kterými stošestka rovněž překvapila.
Srdíčko našeho lvíčete 1.0 l/37 kW zcela dostačuje a v mnohém překoná své větší konkurenty. Především tichostí i při rychlostech přes 130 km/h, nečekanou pružností již v nízkých otáčkách a spotřebou. Své mládí prozrazuje lvíček značnou plachostí. Bojí se totiž čerpacích stanic, a tak tam jezdí jen velmi nerad, díky vhodně odstupňované převodovce přibližně po každých 750 kilometrech. Při rychlé jízdě na dálnici jsme při malém vytížení dosahovali spotřeby mezi 5 a 6 l na 100 km, ve městě a při polovičním obsazení potom kolem sedmi litrů. Mimo město nebude pro žádného řidiče problémem spotřeba pod 5 litrů naturalu. Náš svěřenec potřebuje ovšem pokárat za absenci ABS a airbagů, které nejsou ve výbavě ani za příplatek, a za vnější zrcátka s velkým mrtvým úhlem. Tyto nedostatky ovšem kompenzuje například sériově dodávané osvětlení zavazadlového prostoru, dělená zadní sedadla, kapota motoru na teleskopických vzpěrách nebo třetí brzdové světlo. Naše stošestka měla navíc tónovaná skla, metalízu a radiopřehrávač. Základní cena 265.000 Kč se může zdát vyšší, spotřeba paliva a komfort jízdy jsou ovšem na daleko lepší úrovni, než je v této třídě zvykem.
Cena v době testu činila 265.000,- Kč