Testy automobilů aneb jak to bylo...

     O designu malé Micry od Nissanu lze diskutovat, ale o jejích kvalitách nikoliv. Po 50 000 kilometrech je rychlá, věrná a nikdy se neunaví.

     Je Nissan Micra pěkný nebo ošklivý automobil? Jeho styling může být příčinou nekonečných sporů, což je zcela normální. Nejrůznější zlé jazyky se nechaly slyšet, že prý jde o krabici na bonbóny, jezdící bouli a tak podobně. Nechme ale řečí,  neboť testovací vozidla tu máme na práci a ne pro obveselení. Právě práce vynese na povrch vnitřní hodnoty tohoto automobilu, který staví faktor krásy do pozadí. Již při startu u prvního semaforu nechal malý Japonec za sebou všechny předsudky, které o něm kolovaly. Motor o výkonu 55 kW si s karoserií o hmotnosti 835 kg pohrává tak lehce, že micře může nejeden kolega i z vyšší třídy jen tiše závidět. Čtyřválec klasické konstrukce dokazuje, že dostatek výkonu není jen otázkou technické rafinovanosti. Podle tachometru dokáže malý Nissan dlouhodobě uhánět na dálnici rychlostí až 185 km/hm, ale ani skutečně naměřených 170 km/h není špatnou vizitkou.

     Při jízdě přikázanými rychlostmi řidiči zbyde čas porozhlédnou se po dalších přednostech micry. Řízení s posilovačem je téměř bez komentáře - lehké a přesné. Brzdy zastaví vůz z rychlosti 100 km/h na dráze 41,2 metru a protiblokovací systém ABS je v dané třídě spíš výjimkou než pravidlem. Škoda jen, že za něj Nissan dnes požaduje v německu 1200 marek, zatímco ještě před deseti měsíci byl tento velmi užitečný prvek ve standardní výbavě. To, co v micře zůstalo i nadále séroivé, jsou elektrické stahování oken, centrální zamykání a tónovaná skla.

     Stejně dobrá na danou třídu automobilů jsou sedadla, kterým nechybí pohodlné zformování. Poskytují skutečně jistotu jak řidiči, tak i jeho spolujezdci, byť je lze nastavit jen pro muže do 185 cm. Co micře chybí, je možnost výškového seřízení sedáku, ale konkurence tento prvek také nenabízí.

     Zkrátka a dobře, v miniautomobilu od Nissanu se jezdí celkem pohodlně i na delších cestách, pokud v něm ale nesedí čtyři osoby. V tom případě totiž musíte nechat zavazadla doma. Prostor o objemu 206 litrů je víceméně jen pro čtyři dámské kabelky. Ale teď zcela vážně, s microu bude navýsost spokojena asi pouze dvojčlená posádka. Když ještě navíc sklopí zadní sedadla, vznikne tak pro ni malá dodávka.

     S přibývajícími kilometry dlouhodobého testu ale byly cítit vibrace motoru a každé trhnutí v převodovce. Posléze se k nim přidal praskot v přístrojové desce, časem se projevilo také mizerné topení a špatný příjem autorádia. Bleskne vám proto hlavou, že výrobce šetřil na každém kroku. Nešlo přitom jen o primitivní zámek dveří , ale i vedlejší světlo šajnující z hlavních reflektorů směrem nahoru, které každý gejzír vody při jízdě za deště měnilo v neproniknutelnou mlhu. Ale za 25 740 marek přece automobil nějakou tu chybičku mít může. I o tom však testovací řidiči začali pochybovat. To, když nastal problém s palivovou nádrží. Za prvé: palivoměr jednoduše lhal, neboť jeho kontrolka příliš brzy signalizovala prázdnou nádrž. A za druhé: při tankování potřebovali neskonalou trpělivost. Čerpací pistole se z nevysvětlitelných důvodů neustále vypínala, a tak je prý snad rychlejší skládat Rubikovu kostku, než doplňovat nádrž Micry.

     Redaktoři si také museli odpovědět na otázku: Je micra ukázkou spolehlivosti? Do 41 786 km tomu tak bylo, ale pak se motor zasekl a nechtěl dál. Všechny oživovací pokusy skončily fiaskem a vybitým akumulátorem, takže nezbylo než zavolat do Nissanu. V dílně pak zjistili prasklý kabel rozdělovače, a trpaslík uháněl za deset minut dál. Teprve po odevzdání zjistil, jak jim přirostl k srdci i se svou tolik diskutovanou krásou.

Cena v době testu na německém trhu činila 25 740,- DEM