Testy automobilů aneb jak to bylo...

     Jeden z mála Morissů Minor, které se zachovaly do dnešní doby, je také v českých rukou.

     V roce 1927 získal jeden z nejvýznamnějších anglických výrobců automobilů William Morris, sídlící se svou továrnou v Oxfordu, fúzí birminghamskou firmu Wolseley. Ta vznikla čtrnáct let před Morrisem, tedy v roce 1899, a její označení zůstávalo na vyrobených automobilech až do roku 1976. Značka Wolseley si získala dobrou pověst zejména díky technicky vyspělým pokrokovým motorům s vačkovými hřídeli v hlavě. Tuto moderní konstrukci pochopitelně převzal i Morris a kromě prvního 2,5litrového šestiválce vyráběl i motor o objemu 847 ccm. Právě ten se stal srdcem malého třímístného vozu Morris Minor Type 8.

     Minor byl sice úředně považován za třímístný, avšak třetí sedačky byla ve sklopném víku kufru. A tak tedy šlo spíše o dvousedadlovku, která navíc měla titul nejmenšího a nejlevnějšího automobilu na tehdejším britském trhu.  Odpovídali tomu rozměry, jednoduché vybavení a také nejvyšší rychlost jen kolem 70 km/h. Výroba skončila až v roce 1936, přičemž exempláře posledních sérií měly karoserii se zaoblenými tvary a více skoněným předním sklem i ozdobnou maskou chladiče.  Malý Morris ovšem nebyl jen lidový automobil, který by bylo možné podceňovat. Někteří závodní jezdci jej opatřili vlastními odlehčenými karoseriemi a používali při okruhových závodech, vypsaných pro nízké objemové třídy. Po těchto úpravách se Minory proměnily ve vskutku hbité vozy. Dokonce i u nás dokázal známý závodník a popularizátor motorismu Ing. Hausman uhánět s upraveným Morrisem rychlostí přes 110 km/h. Dlužno ovšem poznamenat, že na výborných jízdních výkonech měly největší zásluhu kvalitní motory Wolseley, které se mimochodem montovaly také do vozů spřízněné značky MG. Šlo o sportovní Midgety vyráběné od roku 1929, u nichž se udávala největší rychlost 97 km/h.

     Zjistit, kolik malých Minorů se před válkou vyrobilo, je dosti složité. Víme však, že do roku 1960 se dochovalo sedmnáct vozů. Jejich cena se v té době pohybovala od 500 liber u nerestaurovaných, až po více než 3000 liber u těch v nejlepším stavu. Jeden z dochovaných Morrisů Minor Type 8 v provozuschopném a hlavně celkově výborném stavu se nachází také u nás. Vlastní jej veteránista Miloslav Rus.

     Je to již vlastně čtvrt století, co Miloslav Rus vídával ještě skoro jako kluk postávat Minora v dosti zuboženém stavu u dílen v pražských Košířích. I když věděl, že jde vlastně o vrak, rozhodl se jej získat a vdechnou mu nový život. Do cesty se mu ovšem postavila řada problémů. Předně nebylo pořádně jasné, jak má tento automobil vypadat. Nakonec se Miloslavu Rusovi podařilo získat z Anglie cenné fotografie, jež bohužel zachycovaly čtyřmístnou limuzínu. Po dalším pátrání se nakonec objevil obrázek té pravé verze Minoru v jednom časopisu, a tak konečně mohla začít renovace.  V té chvíli vyšel na světlo další problém. Rozebraný Minor se musel uložit do několika garáží, takže prakticky nebylo kde pracovat. Záchrana vozu se tak protáhla na řadu let a probíhala ve dvou etapách. Nejdřívě přišla na řadu oprava dřevěné karoserie i části plechařiny, avšak ani to nebylo jednoduché.  Například kolář, který majiteli Morrisu pomáhal, nemohl celé dva roky sehnat správně pařený buk. Navíc přišly jiné starosti, především svatba a stavba domu. A tak Miloslav Rus dokončil renovaci Minoru teprve před pěti roky (1991).  Dnes tedy může Míla Rus být pyšný na to, že vlastní jediný Morris Minor na našem území a že se tak přiřadil k nemnoha majitelům i v samotném Albionu. Ti se svými miláčky často jezdí dokonce v běžném provozu, jak se český veteránista mohl sám přesvědčit na vlastní oči i uši, když potkal jednoho Minora u čerpací stanice kdesi v Anglii a dal se s majiteli, postaršími lidmi, do řeči. Britské předpisy jsou v této konzervativní zemi, kde se ctí tradice, zřejmě k dědečkům automobilm poměrně velkorysé, a proto také v Anglii jezdí na běžných silnicích překvapivě hodně veteránů dokonce i se starými státními poznávacími značkami. Tak to alespoň Miloslav Rus vidí nejen při svých občasných cestách do jedné z kolébek motorismu, ale i třeba jako účastník a zároveň vítěz jízdy Praha-Londýn v roce 1994 se svou Škodou 430 kabriolet. Ta je prý ale oproti Minoru skutečný kočár.