Ford Ka 1997 - nový model
Pojmem "ka" označovali staří Egypťané ducha, který jako radost ze života přebýval v lidech, zvířatech a věcech. Díky kvalitám nejmenšího fordu s tímto názvem by mohlo slovo ka znovu ožít. Po zkušenostech s touto novinkou na českém trhu bychom v takovém případě význam ka pozměnili na radost z jízdy.
Když ford uvedl na pařížském autosalonu v roce 1996 svůj nejmenší model pojmenovaný Ka, stala se z toho malá senzace. Mnohým se totiž vybavil stejnojmenný Fordův prototyp malého třídveřového vozu sympatických oblých proporcí, představený na Ženevském autosalonu v roce 1994. Na rozdíl od zažitých praktik však sériový vůz překonal svůj dva roky starý předobraz, kontrastem barvy karoserie s tmavými rozměrnými plasty i provedením interiéru. Jak dokazuje rovněž český trh, kde si jenom za první měsíc od zahájení prodeje našly svého zákazníka více než dvě stovky Káček, právě takovou originalitu mnozí dosud postrádali. Designérský tým vedený Chrisem Clementsem může být na svou práci určitě pyšný.
Názory na vzhled Fordu Ka mohou být různé, avšak jedno je nezpochybnitelné: originální linky malého vozu okouzlí především ženy. Ty si cení hlavně neotřelé kontury, která vynikne při jakémkoliv úhlu pohledu. V tomto směru dominuje zvláště příď. Z čistě praktického důvodu je třeba vyzdvihnout také oba plastové nárazníky, protažené netradičně hluboko do boků. Při parkování ochrání plechy před poškrabáním a sníží rovněž náklady na opravu po drobné kolizi. Už proto, že se skládají ze tří dílů a v případě poškození není nutné nahrazovat celý komponent. Nápadný design exteriéru ovšem není posledním trumfem Fordu Ka. Stejně úspěšně jako zvenčí, nadchne Káčko i uvnitř.
První věc, která každého v interiéru zaujme, je přístrojová deska - dá-li se jí v daném případě vůbec tak říkat. Oproti tomu, na co jsme zvyklí u ostatních automobilů, působí tato část vnitřku Káčka jako promyšlené architektonické dílo, v němž se jakoby náhodou ocitají všechny nezbytné ovladače. Například světle modrá lesklá středová konzola obsahovala radiopřijímač Ford 1000, dále ovladače ventilační a topné soustavy s jejími dvěma originálními výdechy. Lesklý panel, však jakoby mimochodem, pokračuje v elegantním oblouku až přímo před řidiče, kde vytváří malý zastíněný prostor. V něm jsou umístěny jen ty nejzákladnější přístroje ve stylu retro. Kromě otáčkoměru chybí například i teploměr chladicí kapaliny.
Až když se dostatečně nabažíme avantgardního výtvarného provedení interiéru, zjistíme, že i přesto se vnitřek Fordu Ka vyznačuje výbornou ergonomií a promyšleností - až na jednu výjimku. Tou je absence většího odkládacího prostoru. Za dvouramenným volantem s příjemně malým průměrem a dostatečně tlustým věncem si najdou správný posaz i dlouháni s výškou přes 180 cm. Přední tužší sedadla mají dostatečně dlouhé sedáky i opěradla. Zatímco na nich je prostoru přebytek, na dvou zadních místech si vyšší cestující mnoho pohody neužijí. Mají sice k dispozici dvojici výsuvných opěrek hlavy, avšak na délku i výšku jim nějaký ten centimetr schází. Dětem přijde při delším cestování vhod možnost změnit polohu zadního děleného opěradla, pro odrostlejší je ovšem jeho dost kolmá pozice nepříjemná. Zato se tak zvětší objem zavazadlového prostoru. V číslech to sice znamená rozdíl pouhých 19 l, využitelnost místa pro náklad je však podstatně lepší.
Ačkoliv někteří k malému Fordu přistupují s despektem, svoji nejsilnější zbraň jim předvede tam, kde by to čekali ze všeho nejméně - na silnici. Teprve tady se totiž projeví fakt, že Ka sdílí podvozkovou plošinu s o třídu větší fiestou. Výhody z toho plynoucí jsou jasné: díky dlouhému rozvoru se vůz plavně přenáší přes nerovnosti, precizně vedená kola umístěná skutečně až v samotných rozích karoserie, podrží Káčko bez výraznějšího náklonu v rychle projížděných zatáčkách. Přinutit v takovém případě pneumatiky o rozměru 165/70 R 13 ke zvukovému efektu není snadné, protože vůz má hranici smyku posunutou hodně vysoko. Jízdními vlastnostmi překoná většinu svých větších konkurentů a ovladatelností subjektivně překoná i fiestu. V námi testovaném voze bylo snadné řízení Fordu Ka podpořeno příplatkovým posilovačem s necelými třemi otáčkami volantu mezi krajními polohami. Poněkud netradiční je to ovšem s montáží posilovače, související se zvětšením stálého převodového poměru pětistupňové převodovky z 3,59 na 4,06 :1. Vlivem toho potřebuje vůz o 0,6 s delší čas ke zrychlení z 0 na 100 km/h a především má výrazně větší kombinovanou spotřebu paliva: místo 5,9 l plných 6,7 l/100 km. Ta se potom ve městě velmi snadno vyšplhá až k devítilitrové hranici. V průběhu celého testu jsme sice díky velkému podílu jízd mimo Prahu dosáhli slušné hodnoty 6,6 l na 100 km, i tak ovšem stojí pořízení posilovače řízení za zvážení. K tomu je třeba zmínit i cenu, která činí více než třináct tisíc korun. Zato se dá pořídit například druhý airbag. Pro verzi bez posilovače mluví i nízká hmotnost, díky níž je parkování skutečně hračkou. Chvilku cviku ovšem vyžaduje nacouvání do řady stojících vozidel, protože zadní kola výrazně vyčnívají z obrysu karoserie. Velmi příjemné jsou brzdy s rychlým nástupem, u tak malého automobilu potěší i nízká hlučnost motoru. Jím je osvědčený agregát o objemu 1,3 l/44 kW. V praxi se projevila jeho značná pružnost již v nízkých otáčkác. Tradičně kvalitní bylo řazení.
S cenou 254 900 korun přišel na český trh originální automobil, který vyniká nejen vzhledem, ale především výborným dílenským zpracováním, špičkovým podvozkem a snadnou ovladatelností. Právě pro ty posledně zmíněné kvality je otázkou, zda nepřebere zákazníky své větší sestře Fiestě. Nejen, že je Ka oproti ní o něco levnější, ale ve standardní výbavě má již airbag a tónovaná skla.
Cena v době testu činila 254 900,- Kč