Testy automobilů aneb jak to bylo...

     Záhy po představení Citroënu Xantia Break na českém trhu jsme měli možnost novinku francouzského výrobce v základní verzi X vyzkoušet prostřednictvím vlastního testu.

     Podíváme-li se na historii Xantie, jež nahradila do jisté míry revoluční a rozhodně nekonvenční typ BX, zjistíme, že pohledná Francouzka nepatří mezi nejmladší automobilové dámy světové produkce. Přesto stále vypadá k světu. Odvozené kombi s již tradičním doplňkovým označením Break se může mnohým zdát dokonce ještě elegantnější než klasická dvouprostorová varianta se splývavou zádí. Alespoň na nás působila atraktivní Xantia Break koketnějším dojmem.

     Nové kombi se na první pohled samozřejmě liší od základního modelu zejména řešením zadní části rozměrné karoserie. Ta je prodloužena o plných dvaadvacet centimetrů, takže dosahuje celkové délky 4660 mm. I přes poněkud dřívější dobu vzniku dokáže zaujmout stále nevšedními a rozhodně neokoukanými detaily. Současná automobiloví móda velí karosériím řídit se podle počítačových simulací, eventuálně dle japonských salónů, které nabízejí šikmé světlomety a aerodynamicky oblé linky. Citroën jde ovšem vlastní cestou, která mu dodává sebejistý pocit jedinečnosti. A podle toho je také třeba k této krasavici přistupovat.

     Xantia Break je sice jako každá Francouzka pohledná ze všech stran, ale ta naše upoutá zejména zadními partiemi. Prodloužená záď dodává vozu vyváženější proporce a ukrývá vskutku rozměrný zavazadlový prostor, který v základním provedení nabízí objem 512 litrů. Díky obvyklé variabilitě interiéru lze postupným sklápěním zadních sedadel získat až 1690 litrů, přičemž nejdříve je třeba odklopit sedáky a na ně položit opěradla s vyjmutými opěrkami hlav. Tento způsob zlepšuje manipulaci se sedadly a také s tříbodovými bezpečnostními pásy, které jsou vzadu celkem tři, tedy i pro osobu sedící uprostřed. V základním provedení má Xantia Break nedělená zadní sedadla, což považujeme spolu s absencí ABS (dodává se za příplatek) za jediné drobné nedostatky v jinak dobré výbavě.

    Rozměrům zavazadelníku odpovídá i dostatek prostoru na všech pěti sedadlech. Především vzadu si cestující nemohou stěžovat na málo místa. Pouze osobám vyššího vzrůstu nezbývá nad hlavou mnoho místa, což bohužel platí i pro přední sedadla. Ta jsou jinak velmi komfortní s příjemným čalounění, jež navozuje pocit útulnosti. Pozice řidiče za volantem s posilovačem a airbagem je poněkud odlišná, než byvá obvyklé. Je to dáno krátkým chodem všech tří pedálů.  Mezi nimi však vyniká ten brzdový ovládající čtveřici kotoučových brzd, kdy již nepatrný dotyk způsobí rozsvícení trojice brzdových světlometů. To vše přispívá ke kratší brzdné dráze a také k lepší ovladatelnosti vozu. Kdo se ale jednou za volantem Xantie Break zabydlí, jen tak něco jej odtamtud nevyžene. Aby ne, když má k dispozici veškerý myslitelný komfort. Do standardní výbavy patří například dvojice airbagů, elektricky ovládaná okna vpředu či dálkové centrální zamykání. Vše umocňuje podvozek s vyhlášenoým plynokapalinovým odpružením a zadní řiditelnou nápravou.

     I když naše Xantia Break neměla příplatkový systém Hydractive II, jízdní vlastnosti si zasloužili plný počet bodů a hvězdičku za komfort k tomu. Podvozek překonával také díky patnáctipalcovým kolům pražské výmoly a kočičí hlavy s naprostou samozřejmostí, aniž by se do interiéru nebo volantu přenášely jakékoli rázy. Především při prudším brzdění jsme však zaznamenali jemné houpání zádi - to když přední pružící jednotky zůstaly o něco více natlakovány než zadní. Netrvalo dlouho a i na tuto zvláštnost jsme si zvykli a navíc přitom ocenili snažší rozjezd do mírných kopců, neboť v těchto případech jakoby zamrznutý automobil neměl při uvolnění brzdového pedálu snahu couvat zpět. V ostrých zatáčkách nebo při vyhýbacím manévru, například před předjetím jiného vozu, podvozek dokázal vyzrálost i základního systému hydropneumatického pérování a řidiče podržel zejména za zhoršených adhezních podmínek. U plně vytíženého automobilu, kdy na první pohled něžná Xantia Break dokázala pojmout celou rodinu i se spoustou zavazadel na víkendový pobyt v přírodě, byla znát zadní řiditelný náprava, která pomáhá těžké zádi držet stopu a nepředbíhat. Při jízdě v noci jsme si pochvalovali velmi účinné přední světlomety. Rovněž vnitřní osvětlení interiéru a zavazadlového prostoru zaslouží ocenění.

    Pod přední kapotou se dvěma decentními prolisy jsme měli možnost vyzkoušet nejmenší zážehový motor v nabídce, a sice čtyřválcovou osmnáctistovku. Jelikož v době našeho testu byl zbrusu nový vůz v záběhu, nemohli jsme posoudit zrychlení ani pružnost. Rovněž hodnota spotřeby zcela neodpovídala továrním údajům, což opět přičítáme značné syrovosti motoru. Nemáme však důvody nevěřit hodnotám uváděným výrobcem, které říkají, že průměrná spotřeba naturalu je 7,8 l/100 km a největší rychlost činí, jistě díky dobré aerodynamice 178 km/h. Naše zkušenosti s motorem se mohou omezit na posouzení hlučnosti, která jednoznačně odpovídá charakteru vozidla. Agregát je totiž velice tichý a vyznačuje se kultivovaným chováním při rozdílném zatížení. Drobná výtka směřuje k řazení pětistupňové mechanické převodovky, která občas zaprotestovala u třetího stupně.

     S pohonnou jednotkou se pojí další zajímavý prvek Xantie Break. V námi testovaném voze byl totiž příplatkový imobilizér s číselnou klávesnicí, který znemožňuje nastartovat automobil bez zadání příslušného čtyřmístného kódu. Na rozdíl od některých jiných obdobných zařízení se však tento systém vyznačuje značnou inteligencí a u decentní Xantie dokládá, že i velmi pohledná partnerka může oplývat dostatkem rozumu. Při vypnutí zapalování bez otevření dveří, například při stání před železničním přejezdem, se imobilizér neaktivoval, zatímco při čerpání pohonných hmot se po opuštění automobilu rozsvítila červená dioda upozorňující na jeho činnost. Takže ani poberta s klíčky v zapalování s vozem jen tak neodjede.

     Xantia Break v našem testu přesvědčila, proč má od světové premiéry na loňském frankfurtském autosalonu tolik příznivců. Je sice pravda, že naše kráska byla vyparáděna navíc ještě nápadnými nápisy na bocích, ale značný zájem o tento vůz, jaký jsme zaznamenali nejen v pražských ulicích, nás ujistil, že nejsme sami, komu se Xantia líbí. K tomu šarmantní Francouzka nabízí i četné možnosti využití vnitřního prostoru, velkou užitečnou hmotnost (585 až 612 kg dle motoru) a mnohé další přednosti, které z ní činí příjemnou společnici nejen na víkendové cestování.

Cena v době testu činila 620 000,- Kč

     Pokud se Vám tento článek líbil, napiště nám na nerad.ales@seznam.cz a my Vás rádi budeme informovat o nových článcích.